Reklama
 
Blog | Jan Mráz

Třešnička na zkaženém dortu

Ále, ty toho s těma komunistama nadělaj. To je furt samý zabraňování návratu komunistů k moci, místo aby řešili nějaký skutečný problémy. Dyť je jasný, že stejně se to, co bylo před devětaosmdesátým, vrátit nemůže.



Tak to je fakt, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Těžko si
představit návrat na stromy a převedení zlého snu z filmových týdeníků
zpět do reality. Těžko by se opět jezdilo ve starých traktorech, těžko by se
běhalo se sklenicemi sbírat imperialistického brouka, těžko by se tesil vracel
ve velkém do módy. Stačí se mrknout do Číny, tam také používají počítače nebo
mobilní telefony. Že je to používání nakonec může stát život, a to ne kvůli
explodující baterii, je právě ona druhá věc.

Nedělám si iluze, že by tento článek četl nějaký zarytý
marxista, kterého bych tak získal na svou stranu, spíš bych se rád pokusil
vrátit obsah do často významově vyprazdňovaného pojmu antikomunismus. Že mi
stojí za to najít si čas pro „spisovatelskou“ činnost, znamená, že se komunismu
obávám a rád bych měl čisté svědomí, že v rámci svých možností dělám
všechno pro to, aby se historie nemusela opakovat.

O vedoucí úlohu přišli, o své jisté nikoliv

Reklama

Komunistická strana Čech a Moravy tvoří nedílnou součást
všech vrstev státní správy a v té nejvyšší pravidelně blokuje svým nízkým
koaličním potenciálem možnost sestavovat funkční vládní koalice. Sociální
demokraté se, pravda, štítí o trochu méně, ale ani jejich historická zkušenost
se zapálenými marxisty není růžová, a tak jsou opatrní. Koneckonců ani jejich
volič si spolupráci s rudými bratry nepřeje, a co si přeje volič, to je
přece svaté.

Velkorysost svobodného polistopadového uspořádání společnosti
nabízí i komunistům ve velkém toho, čeho oni jí nedopřávali, a tak mohou
vegetovat do dnešních dnů. Přece se čekalo, že KSČ se historicky ztrapnila, a
tak jí to voliči spočítají nízkým volebním výsledkem. Jenže to jsme se
přepočítali. Nabízí se paralela s chovem zvířat v zajetí, kterým je dána
svoboda. Velká část z nich, jestli ne přímo absolutní většina, se rychle
ráda prokouše zpátky do klece, aby měla jistý svůj pravidelný mrzký příděl žvance.
Svoboda nemusí být pro všechny nejvyšší hodnotou, laťka se dá přece nastavit i
o dost níž.

Nejenom lenost, ale i další zajímavé lidské vlastnosti můžou
být dobrou motivací pro vhození rudého lístku do volební urny. Závist a
nenávist jsou levicovými stranami odjakživa výtečně proměňovány ve volební
úspěch. A že se u nás „chcíplé sousedově koze“ vždycky dobře dařilo, o tom
nemůže být pochyb. Ve společnosti se vždycky najdou tací, kteří svůj hlas u
voleb neodevzdávají jako hlas pro něco, ale jako hlas proti něčemu. Zbouraný
domeček karet záškodníka potěší často víc než stavitele jeho úspěch.

Komunismus, totalismus, populismus

Co je ale trochu zvláštní, je, že propagace komunismu u nás
trestná není, zatímco propagace nacismu ano. Osobně nechápu, jaký je rozdíl
mezi socialismem založeným na třídní nenávisti oproti socialismu vybudovaném na
národnostním nebo rasovém útlaku. To by mi ale Miloslav Ransdorf jistě přesvědčivě
vysvětlil. Je také zajímavé, jaký je praktický rozdíl mezi českou sociální
demokracií (označovanou na počest autoritářského projevu jejího předsedy jako
komunisté light) a českými komunisty. Aspoň soudě podle programu, protože k realizaci
toho KSČM se naštěstí zatím nedostalo. Oním zajímavým rozdílem je fakt, že
prakticky žádný není. Na domácí půdě se komunisté odlišují prakticky tím, že to
ještě více chtějí osladit těm, co si namastili kapsu na bídě pracujících, a
protože vládní zodpovědnost není v případě KSČM zatím tolik pravděpodobná,
je možné slíbit větší množství nesplnitelného.

Rozdíl výraznější se odehrává v oblasti zahraničního
směřování. KSČM pochopila, že z Německa ani z Británie její hlasy
nepřicházejí, a tak jde na ruku svému voliči, který je xenofobní a jeho pohled
končí zhruba na špičce nosu, spíše než vzletným socialistickým internacionalistickým
ideálům. Zde ČSSD paradoxně nerespektuje přání svých voličů tak intenzivně,
jako když se jedná o poplatky ve zdravotnictví, a pro pověst premianta a za
pochvalu od paní učitelky EU udělá vše.

Historický odkaz a o písmenko v označení navíc

Jak je to tedy s tím komunismem a nebezpečím, které na
nás v podobě KSČM čeká? Sami komunisté se snaží profilovat jako moderní
socialistická strana. Přesto chtějí stavět na tom „lepším“, co s sebou marxismus
přináší. Jenže není ona propagace marxistického odkazu náhodou propagací
násilí? Marx si dobře uvědomoval, že k dosažení jeho velkých cílů je potřeba
přechodnou „fyzickou aktivitu“. Ona vůbec představa míru dosaženého bojem,
tolik za dob reálného socialismu vyzdvihovaná na podporu obrovského zbrojení,
je poněkud pokřivená a působí jako oxymóron. Pro jistotu ale ona obhajoba
násilí byla už v říjnovém/listopadovém Rusku schovávána za vzletný termín
revoluce, i když se jednalo o puč.

Dnešní komunisté se ale tyto skutečnosti snaží mírnit a
prezentovat pouze onu jasnou stranu mince. A že jim na tom záleží, dokladuje i návodná
příručka pro obhajobu před rýpaly, která u příležitosti blížících se voleb byla
vydána. Zde strana vysvětluje, že idea komunismu je vysoce humanistická a jen
nedopatřením se ne vše v minulosti povedlo. Proto je ponechání si názvu KSČM
vlastně propagací dobré značky. Dále je princip komunismu vychvalován jako
výsostně demokratický. Že by se vrátila diktatura proletariátu, podle KSČM
nehrozí, zato ale hrozí současná diktatura kapitálu. A něco jako zestátňování?
Ale kdepak, maximálně výkup strategických odvětví zpět od soukromých vlastníků.
A za co asi? Prostě nebudeme krást přímo jako v padesátých letech, ale
nejprve okrademe všechny na daních a pak budeme nakupovat.

Zajímavé je, že rýpalové neexistují jen dnes, kdy už máme k dispozici
historickou zkušenost. Rýpalové se objevovali i před prvními poválečnými
volbami. A i tehdy se KSČ oháněla před těmito „pomluvami“ slovy, že bude
zachována široká sféra soukromého hospodářství a malí i střední podnikatelé
budou podporováni. V rámci svého altruismu se komunisté rovněž dušovali,
že jsou pro úplnou svobodu vyznání a žádnému kněžímu „nebyl zkřiven vlas“. V podstatě
se obsah návodů přicházejících 60 let po sobě kromě formy neliší.

Filip jako královna mraveniště

Ona myšlenka socialismu je na první pohled velmi pěkná. Jenže
už před její realizací si někteří její nositelé uvědomili, že člověk není
mravenec, který je na svém centrálně řízeném mraveništi životně závislý, a
proto se zřejmě jedná o utopii. To jim nicméně nebránilo ve snaze pokusit se
alespoň odebrat výrobní prostředky držitelům kapitálu a pustit se do budování
socialismu reálného. Zásadním problémem praktického uplatňování socialistických
myšlenek a zároveň největším nebezpečím KSČM je postupná snaha o to, aby se
občan v rámci prospěchu celé společnosti postupně vzdal svých osobních i
ekonomických svobod a svěřil je do rukou státu, který se postará o jejich
optimální využití. Vždy se tak stane, že tyto delegované pravomoci bude
spravovat člověk, který je ale ve své podstatě vysoce omylný. Pokud jde o drobná
zneužití pravomocí veřejných činitelů ve svobodné společnosti, stále nejsou
srovnatelná s důsledky takovýchto zneužití ve společnosti socialistické.

Selhání reálněsocialistických systémů tedy nejsou individuálními
lidskými pochybeními, ale systémovou chybou. Člověk, kterému je svěřena určitá
pravomoc, ji v rámci své malosti dříve nebo později nevyhnutelně zneužije.
Jediným řešením, jak se takové situaci vyhnout, je minimalizovat moc
koncentrovanou do rukou jednoho jedince nebo skupiny jedinců. A z hlediska cíle
toho článku je pak takovým řešením nevolit komunistickou stranu.

Výsledkem uplatňování komunistických ideálů v praxi je
pak zřízení v KLDR nebo v Číně, kde ale rozhodně nejde o práva a
důstojný život dělníků, ale o perzekuce a hrůzovládu. V KLDR se komunismus
realizuje i v oblasti hospodářství a důsledek je zhroucená ekonomika
závislá na mezinárodní pomoci. A že v Číně ekonomika jede? Jenže ta s už
se socialismem dávno nemá skoro nic společného…