Reklama
 
Blog | Jan Mráz

Deset nepravdivých důvodů proč nezavádět školné

Politická konkurence se vždycky snaží vybrat jednoduché body z oponentova programu (pokud možno vytržené z kontextu), na kterých ho pak může před veřejností srozumitelně a hlavně důkladně grilovat. Stejně jako se ternem volebního období 2006-2010 staly regulační poplatky ve zdánlivě neplaceném zdravotnictví, které byly marketingově využívány tak důkladně, že se staly i pseudotématem voleb do Evropského parlamentu, pro období 2010-(doufejme)2014 by se hitem mohlo stát školné v případě vysokého školství, které je v současnosti rovněž virtuálně zadarmo.

Po nějaké době mě odkaz z diskuze na facebooku poslal na stránky Britských listů, kde Jan Keller prezentuje 10 svých názorů proti zavádění školného. Nedalo mi to na tento článek nezareagovat, protože s myšlenkami v něm uvedenými principiálně nesouhlasím. Reakci zaslanou autorovi článku uveřejňuji i prostřednictvím tohoto blogu:

Vážený pane,

přečetl jsem si Váš článek na stránkách Britských listů a nemohu s ním souhlasit.

1. Zpochybňujete přínos vysokoškolského vzdělání především pro jeho nositele. Samozřejmě, že přínos vysokoškoláka prostřednictvím nadstandardních znalostí a dovedností je důležitý i pro společnost, ale je velmi diskutabilní, jestli je tento přínos motivací pro získání vysokoškolského diplomu. Je to podobná situace jako v případě vztahu mezi pekařem a spotřebitelem rohlíku. Pokud spotřebitel kupuje rohlík, jde zde především o uspokojení jeho primárních potřeb a podpora pekaře je sekundární záležitost. Není přece nutné, aby stát dotoval pekaře jen proto, že je jejich práce významná pro celou společnost.

Důležité je uvědomit si, že chystaný systém školného bude doplněn systémem státních půjček a stipendií, takže si studium na vysoké škole bude moci dovolit i ten, kdo si ho v době bezplatného (sic!) školství dovolit nemůže. Navíc školné bude odloženo a vázáno na na dosažení nadprůměrného ohodnocení v zaměstnání. To znamená, že se není třeba obávat, že by učitelky češtiny zůstaly o vodě a chlebu.

2. V současné době samozřejmě náklady na studium nejsou nulové (a to nemluvě o nákladech obětovaných příležitosti), ale v případě těchto nákladů není zřejmá jejich přímá vazba ke studiu. Stejně jako u zdravotního „pojištění“ přes jeho nezanedbatelnou výši není vidět, že zdravotnictví opravdu zadarmo není. Zato symbolický poplatek 30 Kč u lékaře toto „prozření“ a regulační funkci výtečně prokázal. Stejně tak určitá platba odvedená vysoké škole přímo za studium bude tuto motivační funkci plnit mnohem lépe.

3. Ve svých úvahách o motivaci pro růst kvality vysokoškolských pedagogů jste zapomněl jednu podstatnou variantu. Mnoho kvalitních absolventů odchází do soukromé sféry, protože finanční ohodnocení nezajistí ani jejich běžné výdaje. Nepotřebují pobírat statisíce, jako špičkoví odborníci, o kterých se zmiňujete, ale v okamžiku, kdy jim škola nabídne dvojnásobek průměrného platu, rádi zůstanou. A k tomu dopomůžou prostředky ze školného.

Mimochodem, schválně, jestli v posledním odstavci tohoto bodu svého textu najdete neshodu přísudku s podmětem. 😉

4. Přínos pro celou ekonomiku není možné zpochybňovat pouze tím, že není lineární v rámci celého hospodářství. Možná, že někde je tento přínos markantnější (technické obory), ale kvalitnější absolvent v jakémkoliv oboru znamená prospěch pro jeho zaměstnavatele, a tím pádem lepší prosperitu celé soustavy.

5. Je otázkou, zda máte správnou informaci o tom, co se tvrdilo ve vztahu k množství přijímaných studentů. Ten zásadní postřeh totiž spočívá v tom, že zavedení školného umožní studovat skutečně všem nadaným studentům bez ohledu na jejich sociální status. To znamená, že se na VŠ dostane každý, že na to má. Že se v současnosti přijímají i ti, kdo na to nemají, je kapitola, která se školným nesouvisí. V absolutním čísle je tedy nutné počet studentů snižovat, aby se zabránilo univerzalizaci terciálního vzdělávání, ale je potřeba zajistit, aby studovat mohl každý, kdo na to má.

6. Objem prostředků ze státního rozpočtu na jednoho studenta bude klesat, ať školné bude, nebo ne. Prostě pokud peníze nejsou, není možné je utratit. Školy se musejí orientovat na získávání grantů a spolupráci se soukromým sektorem. Školné v tomto smyslu je bonusem navíc. Úbytek státních peněz ve školství musí být kompenzován schopností škol vydělat si na sebe vlastním podnikáním. Jako člen akademické obce vím velmi dobře, že je to skutečnost nepříjemná (musí se pracovat), ale nutná.

7. Zde opět opomíjíte fakt, že školné bude odložené a doplněné systémem státem garantovaných půjček a stipendií. Zneužívání půjček pro spekulace se dá zabránit stejně jako zneužití hypotéky pro jiné než bytové účely.

8. Model odloženého školného, o kterém se v tomto bodu zmiňujete, je zatím Vaší spekulací. Splátka úvěru nebude vyšší než rozdíl mezi dosaženým a průměrným příjmem, aby byl systém spravedlivý a splnil to, proč byl zaveden. Tedy že se investice splácí v okamžiku, kdy se začíná vyplácet. V tomto bodě je hezky vidět Vaše přiblížení k podstatnému faktu týkajícímu se důvodu nespravedlnosti současného systému: Jestliže je vysoké školství financováno prostřednictvím státního rozpočtu, přispívá na konkurenční výhodu vysokoškolských absolventů každý daňový poplatník. Tedy vlastně každý dělník platí prostřednictvím svých odvodů lepší životní standard budoucích absolventů vysokých škol. Je toto sociálně spravedlivé?

9. Ironizujete výši školného ve vztahu k jeho významu pro chod VŠ. Vzhledem k tomu, že opět (snad ne záměrně) zapomínáte na systém půjček a stipendií, nehrozí, že by jakéhokoliv sociálně slabého studenta systém školného zatížil. Systém bude nastaven tak, že tento student bude dále studovat zdarma. Na druhou stranu prostředky, které prostřednictvím školného do terciálního vzdělávání natečou, celkově jistě zanedbatelné nejsou, vzhledem k masovosti vysokého školství. Stačí „zanedbatelný“ příspěvek jednoho studenta vynásobit jejich počtem…

10. Pokud se vzdělání na vysoké škole bude vyplácet méně, není to problém postprůmyslové společnosti, ale špatně nastavenými kritérii ve vzdělávání. Jedná se o nedostatečný tlak na kvalitu absolventa, kterého pak samozřejmě ani zaměstnavatel nemůže dostatečně zaplatit, pokud jeho produktivita není odpovídající. Zde je zřejmé, že mezi velkou částí studentů není na vysokoškolské vzdělání nahlíženo jako na dar společnosti jedinci pro jeho osobní růst, ale jako na poukaz k „prodloužení mládí“. Motivační funkce školného může právě tento trend zvrátit.

Váš návrh selektivně zatěžovat úspěšné absolventy speciální „daní z úspěchu“ je bohužel opět demotivačním socialistickým, rovnostářským opatřením, který já hodnotím jako hrubě asociální. Vzhledem k tomu, že skutečné náklady na studenta se neliší, všichni studenti dostanou totéž vzdělání, jsou v podmínkách rovnosti příležitostí a je jen na nich, jak s nimi naloží. Pokud se ukáže, že studovat se vyplatilo, nechť je zaplaceno, co bylo utraceno, ale nevidím důvod k tomu, aby byli uměle hendikepováni ti, kteří této příležitosti dokáží využít lépe.

S pozdravem do Ostravy
Jan Mráz

Reklama